tři tuny

TEXTOVá TVORBA HUDEBNí SKUPINY TřI TUNY
(aneb Produkt Dzova nenočního soutěžení na PdF UP:)

Tvorbu skupiny můžeme (při troše dobré vůle) zařadit mezi tzv. tvorbu alternativní. Co si pod tímto označením máme představit? Jako alternativní je vnímána hudba, jež tvoří v protipól mainstreamu (tedy hlavnímu proudu) populární hudby (u nás se takové označení v souvislosti s hudební tvorbou ujímá od druhé poloviny 70. let; viz http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/alternativa/02.php). Pokud bychom chtěli více osvětlit rozpor mezi oběma směřováními, řekli bychom, že mainstream předkládá neustále tytéž otřelé pohledy na zvolená témata, a to jak po stránce hudební, tak i textové. Jednotlivá zpracování jeho představitelů jsou více či méně zaměnitelná. Taková tvorba si nestanovuje za cíl být objevná. Vystačí si s repertoárem týchž znovu a znovu opakovaných klišé. Důvodů je několik. Jednak je to tlak mocných hudebních lobby, jež ovládají hudební průmysl a která tvoří vydavatelské giganty, producenti a na ně navázaní hudební dramaturgové médií, jednak je takové směřování způsobeno snahou předkládat lehce stravitelné produkty, jež nekladou vysoké nároky na příjemce. Výsledkem je tak univerzální unifikovaná tvorba. Naproti tomu tvůrci alternativní se snaží hledat jiné cesty, byť by směřovaly k týmž tématům. Tato jiná směřování se mohou odrazit jak ve stránce hudební, tak textové či obou. Je nabíledni, že příslušnost k alternativě s sebou zákonitě nese menší popularitu.
Jenže ono to není tak jednoduché... Přísné oddělení obou směrů ovšem neexistuje, i v rámci mainstreamu můžeme narazit na znaky alternativnosti a naopak. Příkladem, jímž ostravská skupina Buty ironizuje zmiňovaná klišé, může být píseň Totále z alba Normale. Z celého koncepčně laděného alba zaujala v hitparádách komerčních rádií nejvyšší příčky právě ona, ačkoliv je parodií na žánr, jehož se dotýká. Tato píseň představuje esenci masové hudební produkce, ale vyhovuje dramaturgickým rámcům, proto v médiích našla své místo.
Čím je alternativní hudební skupina Tři tuny? Tou oblastí je jistě tematika písní i způsob, kterým je myšlenka zpracována a také (a to v neposlední řadě) předkládána posluchačům. Autoři a současně interpreti se pokoušejí vytvářet jednotu slova, hudby i výrazu předání, důležitý sdělný prostředek představuje často nonverbální pohybová stránka písní. Co se týká tematiky, dá se říci, že album Intelektuálův smutek je v převážné většině konceptuální. Hlavním hrdinou je outsider, a to v nejrůznějších podobách. Může jím být kdokoliv, bytost lidská či jiného původu.
Předmětem zájmu se tak Třem tunám stává představitel nesmírné moci v okamžiku její ztráty a vlastní zkázy: Přemysl Otakar II.,
- venkovský hloubal při svých zamyšleních nad současnými proměnami folkloru (v titulním Intelektuálově smutku),
- strašidlo, které dojde až na nejzazší bod své kariéry – začne se bát lidí (tato píseň uvažuje nad oprávněností tvorby, vyčpí-li tvůrčí schopnosti),
- nezkrotný hltal, který selhal při nejméně vhodné chvíli – soutěži jedlíků,
- ve vlastní pýše uražený cholerický, ale neškodný maminčin mazánek,
- na život rezignující seniorka, jejíž příbuzní se těší na její brzký skon a dědictví (v této písni se odráží soudobá proměna vesnice a ztráta identity jejích obyvatel)
- a v neposlední řadě také člověk, který přestává rozumět lidem, prožívá krizi hodnot, až nakonec nachází smysl a logiku ve světě supermarketů.
Celá fascinující tematika outsiderství není zvolena jen z osobních sympatií. Písně vznikly jako reflexe proměn (dá se říci až polarizace) společnosti, jako reflexe jejího směřování k egocentrické individualizaci, tedy opačnému směru, než jakého je dle našeho názoru dnes zapotřebí. Praktikovaným outsiderstvím potom můžeme i odmítat společností vnucované představy o pro všechny jediném správném způsobu života. Písně Tří tun se mohou stát katalyzátorem vnímání jinakosti. Naznačovat cestu k toleranci...
Samotné sdělení je pak předáváno za vydatného využití sebeironie a nadsázky, jež dokáží vyjít posluchačovu vnímání naproti.